Slovo pastora: Opojeni Izraelem (část druhá)

arsiv

Domů Category : Blog

Exemple

Vypráví se, že si jednou francouzský král Ludvík XIV., přezdívaný Král slunce, pozval svého dvorního kaplana a položil mu nelehkou otázku: „Dokaž mi jedním slovem existenci Boha?“ Kaplan si vzal čas na rozmyšlenou a po několika dnech přišel s touto odpovědí: „Veličenstvo: ŽIDÉ.“

Nevelký počtem, ale veliký svou historickou výjimečností. Téměř čtyři tisíce let existují a dodnes se je nikomu nepodařilo zničit, přestože se o to pokoušelo mnoho velikých národů a mocností. Začalo to už ve starověkém Egyptě, pak Peršané, Římané, naposledy sovětští Rusové a němečtí nacisté, a stejně… Tato impéria už jsou dávno v propadlišti dějin a židé jsou zde dodnes. Dokonce si v těchto dnech připomínají sedmdesáté výročí od založení novodobého státu Izrael.

Při našem putování Izraelem jsme navštívili galilejské město Kafarnaum, ležící na severním břehu Galilejského jezera. Navštívili jsme taky zdejší synagogu – tedy spíše vykopávky na místě, kde stávala. V přilehlé ješivě – škole, která byla při každé synagoze, nás po poutavém výkladu o její historii (kázával v ní i Ježíš) průvodce upozornil na zajímavé obrazce vyryté do dlažby. Zeptal se nás: „Co to je?“ Nápadně připomínaly šachovnici a herní pole pro hru MLÝN. Když jsme se nesměle odvážili navrhnout, že by to mohl být ono, průvodce přitakal: „Ano. Jsou to skutečně herní plány pro šachy a pro mlýn. A víte, proč tady jsou již dva tisíce let?“
Zatímco jsme přemýšleli, pokračoval. „Víte, kolik nositelů Nobelových cen jsou lidé českého původu?“ Opět ticho a on na to: „Šest.“
„Víte kolik nositelů nobelovek je arabského původu?“ Znovu ticho a on do toho: „Sedm.“
„A víte, kolik židů již obdrželo toto prestižní ocenění? Sto osmdesát šest!“
„A víte proč?“
Opět jsme přemýšleli a do toho průvodce pokračoval.
„No není to tak těžké. Kdy u nás začala povinná školní docházka?“
Vzpomněli jsme si, že za Marie Terezie. Ano. Na českém území, tehdy součásti habsburské monarchie, byly základy školní docházky položeny kolem roku 1774. Přibližně před dvě stě čtyřiceti lety.
„A kdy se začaly děti učit v Izraeli?“ Správná odpověď je: „Za Mojžíše.“
To je tři a půl tisíce let. No to je ale náskok.
A pak průvodce dodal: „Už chápete?“ A nám to došlo.

Nobelových cen bylo od roku 1901, kdy udělování začalo, celkem uděleno na 870, z toho přes dvacet procent, resp. 186, získaly osobnosti židovského původu.
Židů je momentálně asi 0,2 % obyvatel naší planety, Arabů jsou více než dvě miliardy, přičemž Nobelovu cenu má jen sedm osobností z jejich řad, včetně Arafatovy Nobelovy ceny za mír.

Bůh kdysi Abrahamovi slíbil: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě,
velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ Gn 12:1-3

Denně využíváme mnoho „objevů“ zakomponovaných do věcí denní potřeby, aniž bychom si uvědomovali, že na začátku byl nápad, objev, vynález, který se zrodil v hlavě nějakého žida anebo židovky. Jejich dovednost a um v oblasti fyziky, chemie, lékařství počítačových technologií, vodním hospodářství, zemědělství a dalších jsou jedinečné v měřítku celého světa a mnozí odborníci z mnoha oblastí se jezdí do Izraele učit, „jak na to“? Stali se opravdu „velkými“. A to ne počtem, ale duševní a duchovní velikostí.

Potomci Abraháma se stali nejen v minulosti, ale dodnes požehnáním a přínosem pro každého z nás. Stojí za to si je vážit a žehnat jim.

 

Petr Adame

Číst více →
Exemple

1 Korinstkým 15:1

1 Rád bych vám, bratři, připomněl, že i dnes hlásám totéž radostné poselství jako na začátku, jak jste je i vy přijali a na něm založili svou víru.
2 V něm je vaše záchrana, pokud se ho pevně držíte v té podobě, jak jsem vám je předal. Stojí-li vaše víra na něčem jiném, není víc než pouhou iluzí.
3 Učil jsem vás tomu, k čemu jsem byl sám přiveden: že Kristus zemřel za naše viny,
4 byl pohřben, ale třetí den vstal z mrtvých, jak to vše Bůh už dávno předtím nechal zapsat do starých Písem.
5 Pak se ukázal Petrovi, potom všem zbývajícím dvanácti.
6 Později ho vidělo přes pět set svědků společně; někteří z nich už nežijí, ale většina dosud ano.
7 Pak ho uviděl Jakub a ostatní apoštolové
8 a docela nakonec se ukázal i mně, ač jsem toho nejméně hoden.

 

Právě jste si přečetli možná nejstarší písemné svědectví o víře prvních křesťanů. Jde o formulaci starší, než jaká je v evangeliích. Od počátku byla křesťanská víra vírou velikonoční! Ježíš vstal z mrtvých! Žije! Porazil smrt!

Co se tenkrát vlastně stalo? Musel to být velmi silný zážitek, když se o něm rybáři z Galileje rozhodli vyprávět po celém světě. Navzdory věznění, mučení a zabíjení, které jim hrozilo. Svému poselství začali říkat „Dobrá zpráva“ = řecky euangelion = my řekneme evangelium!

Ježíšovo vzkříšení nebylo oživením mrtvoly. Že by se mu v hrobě zatáhly rány, on otevřel oči a vyskočil. Učedníci zažili, že byl po zmrtvýchvstání nějak jiný – proměněný. Byl to on, ale nejdříve jej nemohli poznat, jeho podoba se změnila. Poznali ho ve chvíli, když mluvil, když jim lámal chléb a podával rybu, když na ně volal, když Tomáš viděl jeho rány. Vzkříšený byl křížem poznamenán, ale nepřemožen. Tento Ježíš už nezemře, je předobrazem vzkříšení svých následovníků.

Vzkříšení je událost víry. Bylo by pošetilé si myslet, že pokud by na Kristově hrobě byla kamera a křesťané by měli v ruce důkaz, existovalo by dnes více věřících. Ne. Pro lidi by to byl třeba jen další kouzelnický kousek Davida Copperfielda. Vzkříšení je událost víry – to znamená, že je to poselství, vzkaz od Boha. Má širší souvislosti – zapadá do mozaiky Ježíšových slov a činů. Promlouvá jen k tomu, kdo chce slyšet víc.

Lidé před dvěma tisíci lety nebyli hloupí. Věděli také, že se to nestává, že to není normální, že existují podvodníci a klam. Nebyli bezhlaví fanatikové, kteří ze všeho nejvíc touží, stát se mučedníky pro absurdní víru. Vždyť Bůh nežádá krvavé oběti, nýbrž oběť lásky. Bylo jim dáno pochopit něco mnohem hlubšího – Velikonoce žádají odpověď každého z nás. Stát se Ježíšovým učedníkem nebo zůstat Božímu hlasu lhostejný. Kristova smrt není zvláštní přírodní úkaz či samoúčelný zázrak. Zemřel za naše hříchy. Ukázal nám, že neznáme Boha, nic o něm nevíme. Nabídl, že nám ho ukáže, že nás k němu dovede. Jak s touto výzvou naložíme?

Velikonoce jsou ale hlavně svátky radosti! Smrt byla přemožena. Zvu vás, radujme se společně!

 

Petr Adame

Číst více →
Exemple

“Sláva Bohu na nebi! Pokoj lidem dobré vůle! Zjevil lásku všem!”
Takto zpívali podle evangelisty Lukáše andělé, kteří přišli oznámit narození Ježíše Krista pastýřům na polích u Betléma.

Když dnes půjdete ulicemi Jeruzaléma nebo kteréhokoliv jiného izraelského města, tak nejčastější pozdrav, který uslyšíte je: ŠALÓM! ŠALÓM! Do češtiny ho jednoduše překládáme: POKOJ! POKOJ!

Šalóm znamená mnohem víc. Pro biblické hebrejské slovo šalóm nemají jiné jazyky přesný překlad. Slovo šalóm totiž neznamená jen to, co my označujeme slovem mír, tedy opak války. Šalóm znamená daleko více: neporušenost, celost, něco dokončeného, úplného. Může mít i význam hmotného blahobytu, štěstí, zdraví, síly a zabezpečenosti, ale i odpočinku, dlouhého života, úspěchu, vítězství ve válce, souladu a harmonie ve vztazích.

Šalóm označuje také to, co je dobré, v protikladu ke zlému. Šalóm je souhrnem všeho dobra. Pokud se Židé takto zdraví, pak si nejen přejí pokoj a klid do duše, ale současně se ptají. Je pokoj, klid, zdraví s tebou i s tvým domem, s tvojí rodinou, s tvým podnikáním? Šalóm tedy není jen stav bez války, ale znamená plnost všeho dobra a štěstí. Znamená život v souladu mezi člověkem a jeho okolím, ale také mezi člověkem a Bohem.

Ježíš ve svém nejznámějším kázání řekl: „Šťastni jsou ti, kteří působí pokoj, vždyť k těm se Bůh bude hlásit jako k vlastním dětem.“ Opakem tohoto aktivního přístupu může být ono známé – „…a dejte mi už svatý pokoj!“ Každý člověk má nárok někdy si odpočinout od ostatních! Ale hrozí nebezpečí pohodlnosti a nezájmu o druhé. Krásně to vyjádřil básník Alois Volkman.

 

Prsty

Každý má na rukou
své desatero.
Desatero přikázání ke službě.
Proč nehneš ani prstem?
Desatero prstů nemůže-li brát,
je redukováno na dvě pěsti.
Pouhý pár prstových rukavic –
nezbude po nás víc?

 

O vánocích a také v celém novém roce vám přeji, abyste pokoj zažívali a sami byli jeho aktivnímu tvůrci.

Petr Adame

Číst více →
Exemple

Sedíme v letadle a čekáme na odlet. Jsme na cestě zpátky domů po jedenácti dnech prožitých putováním Izraelem a Jordánskem. Rozhlížím se kolem sebe po dalších účastnících zájezdu a v jejich tvářích vidím únavu, zasnění a takový zvláštní, opojený výraz. Sám ve své mysli a emocích prožívám něco podobného. Nejen, že jsme prožili doteky minulosti, ale ta zvláštní země nás tam uvnitř nějak zasáhla.

Před lety, když jsem slyšel nadšená vyprávění o „pouti do svaté země“, myslel jsem si, že se mě to netýká. Procestoval jsem už dost zemí i kontinentů a vždy jsem si dovezl nějaké zážitky a vzpomínky, které stejně časem vybledly a překryly je jiné, nové zážitky z dalších cest.

Když ale jedete a procházíte místy, kudy prošla biblická historie, místy kde Bůh v lidském těle – Ježíš z Nazaretu, prožil svou „pozemskou pouť“, tak to s vámi něco udělá. Navždy vás to změní a vnitřně zasáhne. A vím, co říkám, byl jsem tam již potřetí. Totiž Bible, kterou do té doby znáte pouze v tzv. „2D“ rozměru, dostane i další dimenze. To když průvodce na místech, kam vás doveze, přednese výklad s Biblí v ruce, aby vám zpřítomnil nejen tvář krajiny, ale také jednotlivé příběhy a epochy, o kterých Bible píše. A tak si vybavujete nejen známé i méně známé příběhy, které jste už tolikrát četli, ale vidíte profil krajiny, její barvy, vůně a atmosféru.

První místo, kam vedla trasa našeho zájezdu, byla Beer-šeba. Z letiště u Tel Avivu jsme jeli přímo na jih do pouště Negeb, kde jako její srdce leží toto mnohatisícové a univerzitní město. Tam začíná historie toho tolik zvláštního národa Izrael.

Najednou si představuji, jak před téměř čtyřmi tisíci lety muž jménem Abraham putoval na jih do pouště. Opustil na dalekém východě úrodné údolí řeky Eufrat a bohaté město Ur Kaldejský, aby se vydal s manželkou a s dalšími členy své rodiny do neznámé země. Ve fantazii si představuji, co asi cítil a prožíval, když sem vstupoval? Už jen pouhá tvář krajiny mohla napovědět, že tato země s centrální pahorkatinou bude mít v budoucnosti významnou roli: na severu ji vymezuje mohutný masiv hory Chermónu a na jihu pusté roviny pouště Negeb. Bylo zřejmé, že oblast omývaná na východě vodami řeky Jordán a na západě Středozemním mořem nabízí výjimečné možnosti. Abraham byl navíc přesvědčen, že jej do této země přivedl Bůh, jemuž věřil. Hospodin mu totiž odhalil její budoucí významnou úlohu ve světových dějinách, když Abrahamovi zaslíbil, že skrze jeho potomstvo budou „požehnány všechny národy země“. Abrahamův Bůh chtěl zvláštním způsobem využít tuto zemi pro své záměry a sdělení. A také neměla být – což je znepokojující – pouze místem naděje, ale i jedinečným Božím prostorem, v němž si Hospodin nárokuje od lidí pravdivost a mravnost, a to ve slovech i v činech. S takovým zaslíbením tuto zemi čekaly zcela jiné dějiny.

Stojíme nad prastarou studnou, kterou vykopal sám Abraham a u ní uzavřel smlouvu s místním králem Abímelekem. Od tohoto aktu se odvíjí název místa. Beer-šeba znamená: Studna přísahy nebo taky smlouvy. („Proto se to místo nazývá Beer-šeba, protože tam oba přísahali“ Gn 21:31) Je asi 60 metrů hluboká a slouží již téměř 4 tisíce let všem poutníkům, kteří se u ní uprostřed pouště zastaví, aby napojili své velbloudy, stáda koz a ovcí, i sami sebe. Rozhlížím se kolem sebe a v duchu si říkám: „Tak takhle to tady viděl i Abraham.“

Pokračování příště …

 

Petr Adame

Číst více →
Exemple

Letošní podzim si evangelikální křesťanský svět připomíná 500. výročí světové reformace. Skloňují se jména Martin Luther, Jan Kalvín, Ulrich Zwingli a některá další. My v Čechách jsme si již před dvěma lety připomněli reformaci českou. Ta té světové předcházela

Slovo reformace znamená česky obnovení, přetvoření. Možná to máte podobně jako já – na obnovení a přetváření svého zevnějšku pracuji docela pravidelně. Bohu, kterému věřím, ale víc než na zevnějšku záleží na mém nitru. Hospodin ale Samuelovi řekl: „Nevšímej si jeho zevnějšku ani jeho výšky, protože jsem ho odmítl. Hospodinův pohled je jiný než lidský. Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce.“ 1. Sam 16:7 (B21) A s tím mám potíž. Koupit si nové oblečení, nechat se ostříhat anebo pořídit nový krém na vrásky nedá až tak moc práce. Ale udělat něco se svým srdcem, povahou, charakterem, to už je jiná. A přesto mě Bůh nenechává v klidu. Apoštol Pavel ze své zkušenosti o vnitřní reformaci radí: Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé. Ř 12:2 (B21)

Snadno se to napíše, daleko hůř žije.

Před časem mě oslovila krátká úvaha o předmětu, který během dne patrně beru do rukou nejčastěji. O mém mobilním telefonu.
Co by se stalo, kdybychom s Biblí zacházeli stejně jako se svým mobilem?
– Kdybychom po ní sáhli, hned jak se probudíme?
– Kdybychom ji nosili u sebe v kabelce, na opasku či v kapse 24 hodin denně?
– Kdybychom se pro ní vrátili, když ji zapomeneme doma nebo v práci?
– Kdybychom se bez ní nevydali na žádnou cestu?
– Kdybychom ji otvírali pokaždé, když jsme v nouzi?
– Kdybychom z ní posílali zprávy svým známým?
– Kdybychom do ní každou chvíli nahlíželi?
– Kdybychom ji večer před usnutím věnovali svůj poslední pohled?
– Kdybychom si ji i v noci nechali na dosah ruky?
– Kdybychom ji koupili svým dětem, abychom s nimi byli neustále v kontaktu?
– Kdybychom bez ní byli celí nesví?

Na rozdíl od mobilu má Bible vždy signál. Spojení s Bohem funguje kdekoliv – i na horách a na otevřeném moři. Nemusí se předem aktivovat roaming, sazba za přijaté i odchozí hovory a SMS je stejná v každé zemi a není třeba se bát, že nám nebude stačit kredit, protože Ježíš už zaplatil za jeho dobití a služby jsou neomezené. Linka nikdy nespadne a baterie je plně nabitá na celý život.

A to je výzva letošního podzimu pro mě. Zvu k ní i Tebe.

Petr Adame

Číst více →

Začátek školního roku a konec prázdnin a dovolených je pro mě vždy nevítaným obdobím. Všechny ty povinnosti, tmavá rána a studené počasí mi kazí výhled do budoucna. Nedávno vážně onemocněl jeden můj kamarád a já si znovu uvědomil, jak moc je každý den vzácný a jedinečný.

A tak se chci na tohle zářijové období dívat jinak a vědomě se vybízím k pozitivnímu nadhledu. Těším se na blížící babí léto, na barevnou krajinu a poletující listí. Raduji se z blízkosti mé rodiny, která je po mnoho týdnech zase pohromadě. Raduji se z toho, že se mám stále na co těšit.

Přeji vám i sobě krásný den a krásné září!

Luďa K.

PS. A pokud k lepší náladě přispěje i akustická verze “Only Wanna Sing” od Hillsong Young & Free, která mě provázela letošním létem, bude to jen dobře…

Read More →
Exemple

Slovo pastora – Tobogan

Léto, dovolená, prázdniny.  Slova, která někomu zní sladce, a už se nemůže dočkat, jiného nechávají v klidu. Přesto všichni občas potřebujeme „dobít baterky“.  Pro nás s manželkou je tento čas spojený s cestováním, a to buď doma někam „za humna“ nebo i dál do ciziny.

Izraelský král Šalamoun, který byl patrně taky velký cestovatel, radil svému synu, aby i své cesty využil k lepšímu poznání Boha.
Snaž se Boha poznávat na všech svých cestách a on ti vyrovná všechny tvé stezky.
Přísloví 3,6 (SNC)

Jedna vzpomínka.
Před lety, když ještě děti byly menší a spolu s námi doma, jsme část jednoho léta prožívali na Šumavě. Na jeden den jsme vyjeli kousek za německé hranice do nedalekého Freyungu. Mají tam výborné koupaliště. Součástí je také jedinečný tobogan, který je zapuštěný do země v docela prudkém kopci. Na něm jsme si užili spoustu legrace. Vzpomínám na několik kluků, kteří se pokoušeli po toboganu běhat v protisměru nahoru. A ono to vůbec nebylo jednoduché. Jednak kvůli dost silnému proudu vody, který jím tekl dolů a také proto, že celý povrch klouzačky je krásně hladký. Stál jsem tam a pozoroval jejich úsilí. Samozřejmě, bylo to zakázané, no ale vždyť to znáte… (dozor nebyl vždycky ve střehu.) Někteří byli tak dobří, že těch více než sto metrů vyběhli až nahoru. Ale jenom někteří.

Když jsem si je prohlížel, tak mě napadlo, že život je vlastně moc podobný toboganu. Dolů sjedete hodně rychle, ale nahoru to jde velmi těžce nebo vůbec ne. To příjemné se prožívá nějak tak rychleji a pak je člověk najednou dole a nahoru to nejde! On vlastně i celý náš život je takový pomalý sešup dolů, níž a ještě níž. A to díky hříchu a zlu, které jsou našim prokletím. Je tady ale jedna úžasná nabídka!

Ježíš jednou svým posluchačům řekl zvláštní věc:
„Já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“
Jan 12, 32

Ježíš na této zemi dobře poznal, jaké to je prožívat sešup dolů, strach, smutek a splín. A taky věděl, že je daleko lehčí někoho stáhnout dolů, než jej vytáhnout nahoru. Proto tak skvělá nabídka. Protože nám podává svoji pomocnou ruku, aby nás povytáhl, záleží na každém z nás, jestli k němu natáhneme tu svou. A to nejen tehdy, když jsme úplně na dně.

Moc vám přeji, abyste to vyzkoušeli. Já to zkusil a ono to funguje! Ať už budete doma anebo vyrazíte někam „za humna“, přeji vám Boží blízkost a ochranu jeho andělů. A taky šťastný návrat bez komplikací.

Petr Adame

Číst více →
Exemple

Před námi je doba práznin a dovolených. Období, kterého už se děti a studenti nemohou dočkat. Období, které očekávají všichni, kteří potřebují “vypnout” a odpočinout si od pracovního stresu a shonu.

Přejeme vám krásné léto, plno nových zkušeností a zážitků nejen s rodinou nebo přáteli, ale také s Pánem Bohem. Ať vás na vašich cestách opatruje …

Sbor Č.B.

Číst více →
Exemple

Blog – Půda

V každém domě je jedno místo, které funguje mimo prostor a čas. Místo, kde se konzervuje osobní i rodinná historie.

V průběhu vašeho života se dříve či později dostanete do nepříjemného bodu, kdy se musíte rozhodnout, zda některé věci vyhodit nebo si je nechat. A teď si každý sám dosaďte za slovo “věci” cokoliv, od starého trička, ve kterém jste poprvé políbili vaši první lásku, přes školní brašnu ze základky nebo rozbité dětské kolo vašich dětí (jednou ho spravíte, až budete mít jednou čas). Pokud se ale rozhodnete pro tu druhou variantu, odnesete si to i s důsledky. Kam vlastně všechny ty věci dát? Nechcete je vyhodit, ale k posteli si je také nepostavíte. A tak přijde ta spásná myšlenka na místo mimo prostor a čas – na půdu!

Půda je vlastně takové rodinné muzeum, do kterého můžete zajít, když v neděli zrovna prší. Je to místo, díky kterému se tak rádi obelháváme. Říkáme si, že tam ukládáme věci, které budeme určitě potřebovat, i když už předem víme, že je s největší pravděpodobností potřebovat nebudeme.

Každá půda je výjimečný prostor. Zvuky zvenku se sem linou hlasitěji a zvuky z domu zase tlumeněji. Většinou je zde méně světla, zato prostor křižují paprsky ze světlíků. V létě je zde větší horko a v zimě větší zima. Všechno je jaksi uměle zdůrazněné, zesílené, až to vypadá trochu neskutečně a v novém domě nepatřičně. Jakoby tento prostor trochu vybočil a nepodřídil se firemní kultuře celého domu. Žádná omítka, ale prkna a trámy. Tady nahoře je vidět do vnitřností jinak zcela oblečeného domu.

Je to tak trochu jako naše nitro, naše tajná komnata. Zvenku je všechno s barevnou fasádou, ale uvnitř neotesané trámy a čouhající skelná vata. Ukládáme tam věci, které k našemu životu patřily, ale dnes jsou již minulostí. Ukládáme tam věci, které k našemu životu patří, ale kterými bychom se ostatním chlubit nemohli.

A stejně jako v reálném životě, i v tomto přirovnání hrozí, že pokud jednou za čas neuděláme inventuru, přetížené trámy povolí, prasknou, a půda nás zasype a pohřbí pod tím vším nahromaděným harampádím.

Přeji hodně štěstí s úklidem. Vám i sobě …

Luďa K.

Číst více →
Exemple

Podle moudrých rabínů – duchovních vůdců národa, který dal světu Bibli – je vše podstatné o manželství napsáno v 1. a 2. kapitole Bible. Ty nabízí zprávu o stvoření světa. Na konci každého dne si Bůh vždy pochválí vytvořené. Pak přijde zpráva o tom, že něco není dobré.

Genesis 2:18 Hospodin Bůh také řekl: „není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“

Ti, kteří dobře umí hebrejsky (to já nejsem), překládají ještě jinak slova ROVNOCENNOU OPORU:
Učiním mu pomoc jako jeho protějšek. (ČSP)
Učiním mu pomoc jemu rovnou. (ČEP)
Učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla. (BK)

Nedávno jsem zaslechl ještě jeden možný překlad do češtiny – PROTIVA.

Žena jako „protiva“, ne jako protivná, ale jako stojící naproti, protějšek vytvářející zdravé napětí. Co se tím myslí? Lidé obecně vnímají slovo „napětí“ negativně. Máme dojem, že problémy vyřešíme automaticky odstraněním napětí. Odmítáme myšlenku, že život je dynamická záležitost a vyžaduje stálé udržování. Často se nám nechce neustále investovat do vztahů. Nechce se nám riskovat pro vztah. Místo zdravého vztahu chceme od Hospodina jakýsi sáček s instantní vztahovou polévkou. Často hledáme řešení ve frázi – „hlavně klídek…“

Hospodin stvořil svět z ničeho a Zemi zavěsil na ničem… Pokud se laicky podívám na slovo NIC, pak zjistím, že celý náš svět je založen na principu vyváženého napětí (od atomu až po makrokosmos). Energie versus hmota. Říká se, že vrcholem Božího stvoření je člověk. Nejsem si jist, zda to takto vidí i Bůh.

Je zajímavé, že právě v okamžiku stvoření Bůh veřejně odhaluje, že hodlá vztah dvou polovin člověka, muže a ženy, založit na napětí. Stvořil dvě rovnocenné bytosti se zcela odlišnými systémy těla, ducha i duše. Vložil mezi oba geniální formu napětí, stvořil je jako protivy. Pokud chtějí, umí ve skvělém napětí spolupracovat, jiskřit, tvořit děti, komunikovat. Pokud jste to nikdy nezažili, zkuste posadit svoji ženu za volant vašeho auta, nebo naplánujte stěhování…

Rozdílnost muže a ženy vystihuje vtip o zbožném muži na břehu Pacifiku v Kalifornii: Bůh ho oslovil a nabídl mu splnění přání za jeho věrnost a dobrotu. Muž chvíli přemýšlel, pak navrhl dálnici na Hawaii. Bůh se vymlouval: to množství oceli a betonu, ty dlouhé piloty až na dno moře atd. Pak se zeptal, jestli by neměl něco jednoduššího??? Muž se zamyslel a pak docela rychle vypálil: „Ano, tak mi, prosím, pomoz porozumět a pochopit myšlení mojí ženy…!“ Na to Bůh: „…a ta dálnice má mít šest, nebo ti stačí jen čtyři pruhy?“

Pokud nechceme přijmout tento Boží systém, pak ztratíme i jeho dary a zůstane nám jen cosi jako „Pohoda, klídek a tabáček…“ Hospodin vložil do lidí touhu tvořit a dal nám autorská práva ke všem svým vynálezům. Je zvláštní, jak geniálně využili tento Boží vynález napětí třeba stavitelé. Když se jen rozhlédneme kolem a nad sebe například v gotickém kostele, můžeme žasnout. Každý kámen je ve vyváženém napětí vůči druhému a díky tomu můžeme stát bezpečně pod klenbou, která odolává již celým staletím a rozpíná se nad námi (i ve slově „rozpíná“ je cosi o napětí).

Všechno je to o odvaze a pokoře.

Láska je mnohem větší a odvážnější dobrodružství než plavba kolem světa.
Gilbert Keith Chesterton

O odvaze být pokornou protivou svému protějšku. O odvaze být obyčejným kamenem v Boží katedrále, který je ochotný snášet svůj díl napětí proto, aby vznikla nádherná stavba manželství a rodiny.

Petr Adame

Číst více →