Exemple

Poslední lednový víkend 27. – 29. 1. 2017 se v našem sboru uskuteční setkání mladých skautů – Pathfinderů! Akce s názvem Rampouch je určena dětem a mládeži mezi 7 až 15 rokem. V plánu jsou nejen in a outdoorové aktivity a hry, ale také znalostní soutěž biblického textu Lukášova evangelia. Pořadatelé z “Jižního kříže” se těší na všechny menší i větší, kteří mají rádi dobrou náladu, dobrodružství a užitečně strávený čas.

Pozvánka na akci: Rampouch 2017

Číst více →
Exemple

„Moudrost pochází ze studia hvězd, protože jsou součástí věčnosti.“ Tak věřili dávní babylonští a perští učenci. A dali světu hvězdný zvěrokruh. Před dvěma tisíci lety studovali dávná biblická proroctví a objevili zprávu: „Vyjde hvězda z Jákoba a žezlo vzejde z Izraele.“ Nu 24:17

Když pak na nebi uviděli hvězdu, koupili dary a vydali se za ní na západ přes velkou arabskou poušť. Přestože Bůh Izraele, Jahve, zakázal svému lidu uctívat hvězdy a věřit astrologům a hvězdopravcům, jediná oficiální návštěva, která zavítala k právě narozenému Králi do Betléma, byli tito mudrci od východu! A tak si rok co rok při tříkrálové sbírce připomínáme Kašpara, Melichara a Baltazara. S přibývajícími léty se příběhy zidealizují, a vzniknou z nich krásné legendy a tradice. Jenže skutečnost tehdy byla patrně dost jiná.

Matouš 2:1-3
1 Ježíš se narodil v Betlémě v Judsku za vlády krále Heroda.
V té době přijeli do Jeruzaléma učenci z východní země a vyptávali se:
2 “Kde je ten židovský král, který se právě narodil? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.”
3 Tato novina velmi znepokojila krále Heroda, a nejen jeho, ale i všechny obyvatele Jeruzaléma.

Jak velmi tento příběh připomíná známou pohádku o Mařence a Jeníčkovi. V pohádkách je ukryta moudrost věků. Tatínek drvoštěp dostal za úkol od zlé macechy, aby vzal děti do lesa a vrátil se bez nich. Zůstali sami, přišla tma a s ní strach. Mařenka poslala Jeníčka na strom, on uviděl světélko v dálce, a když se za ním vydali, objevili chaloupku. Ne ledajakou, byla celá z perníku. Jenže ouha, v chaloupce bydlela zlá a ošklivá ježibaba. Pohádka nakonec dopadla dobře. V peci shořela zlá babice a ne Mařenka s Jeníčkem! V Betlémě to moc dobře nedopadlo. Ježíš s Marií a Josefem na poslední chvíli utekli do Egypta, ostatní chlapci měli smůlu. Zlý král Herodes je nechal povraždit! Co asi prožívali poutníci z dalekého východu, co prožívali rodiny povražděných neviňátek?

My si dnes koupíme letenky a stejnou vzdálenost jako tehdy oni překonáme za dvě až tři hodiny. Oni putovali na velbloudech s karavanou dva až tři měsíce pouští. Daleká cesta, plná nepohodlí. Když dorazili do Jeruzaléma, hledali budoucího krále. Proto se ptali a pátrali právě tam? Jaké ale byly reakce domácích? Znepokojení krále Herodesa a s ním celého Jeruzaléma. Asi čekali jiné místo narození. Palác v Jeruzalémě nebo dům starosty v Betlémě, ale jistě ne smradlavý chlév v jeskyni s pochybnou hygienou a nevábnou vůní. Nikdo z Jeruzaléma vzdáleného 15 kilometrů nepřijel do Betléma na návštěvu, ale podezřelí astrologové jeli tisíce km od východu! A před nimi přišli pouze pastýři, spodina společnosti!

Když se před třemi a půl lety ve Velké Británii narodil další následník trůnu  George Alexandr Luis, byl celý svět „na nohou“. Ve vybrané porodnici byli připraveni nejlepší odborníci a v budoucím domově – paláci bylo připraveno jen to nejvybranější.

Král králů a Pán celého vesmíru si zvolil pro příchod na náš svět studený a špinavý chlév v jeskyni. Je to až lidsky neuvěřitelné a nepochopitelné. My lidé se snažíme vymanit z toho, v čem žijeme a dostat se výš. Ale Bůh naopak sestoupil k nám, do naší bídy. Ježíš se narodil do naší reality, do našeho drsného světa porušeného zlem, hříchem. Přišel na svět stejně jako ty a já.

Jaké je to jeho království?
Filipským 2:6 Ač sám byl Bůh, nedomáhal se božských nároků, 7 odložil svou slávu a moc,stal se člověkem 8 a dokonce přijal úděl otroka. Poslušně šel cestou ponížení až k potupné smrti: popravili ho na kříži jako zločince.

Král Ježíš nepřišel jako politik, který přijede v nejdražším mercedesu, s ochrankou kolem sebe, prohodí pár vět s obyčejnými lidmi a ujistí je, že pro ně něco udělá a zase rychle odjede na nějaký banket. Ježíš nepřišel, aby mu lidé sloužili, ale aby on sám sloužil lidem. Stal se posledním z lidí. Chtěl tímto svým postojem povzbudit všechny ty odmítané a pohrdané. Říct, že nezáleží tolik na tom, jak jste nastartovali (to nikdo nemůžeme ovlivnit), ale co s tím uděláme? Narodil se jako nemanželské dítě svobodné matce v chlévě, jako bezdomovec.

Ef 2,17 Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí.

Přinesl neklid, abychom my získali pokoj!

Na této zemi se v historicky daném čase narodilo lidské a přece neobyčejné dítě – Boží Syn, náš Spasitel. Ten, který přichází za lidmi, přestože ho to stojí život. To je pravý význam Vánoc. Nikoliv líbivá idyla a lidové tradice.

A.Volkman – Král

Panující Herodes
Přikázal zamordovat
Všechna dítka v zemi Judské
Ještě dřív než by některé
Nevinně mohlo zvolat:
Vždyť král je nahý!
A visí na kříži!
Králů král!

Chvalme Pána Ježíše za to, že se pro nás narodil. Chvalme ho za jeho příchod na svět. On přišel, aby nás vykoupil a zachránil od věčného zahynutí.

Petr Adame

Číst více →

Dlouhé týdny příprav a cvičení malých i velkých je u konce. V sobotu 17.12. v 17:30 hod. se uskuteční vánoční koncert, na který všechny srdečně zveme. Máme radost, že je každý rok sál plný až k prasknutí a doufáme, že tentokrát to nebude jinak. Nashledanou v sobotu večer…

 

Read More →
Exemple

Blog – letiště

Přicházím do letištní haly. Dneska mi to letí. Už za pár hodin. Jaký asi bude let? Jak dlouho potrvá? Co mě všechno čeká, až se letadlo vznese k modré obloze? A hlavně, co mě čeká, až letadlo přistane tam, kam letím? Přemýšlím a dívám se velkými prosklenými tabulemi na letištní plochu. Runway, pomalovaná různými pruhy a obrazci se rozbíhá a mizí kdesi daleko v dálce za obzorem. Ale zpět do reality. Přede mnou je spoustu formalit a vyplňování všech možných i nemožných papírů, vážení kufrů, předkládání dokladů, prostě všechno, co člověk potřebuje k tomu, aby mohl nastoupit do letadla.

Rozhlížím se kolem. Člověk by ani neřekl, že všichni ti lidé kolem někam letí. Ano, tamhle stojí fronta s kufry. Ale jinak? Lidé posedávají v barech, fastfoodech a kavárnách. S chutí jí nejrůznější menu, ať už z domací nebo světové kuchyně. Snídají, obědvají nebo večeří? Někteří krájí lžičkami nadýchané dortíky a usrkávají napěněnou kávu. Jiní korzují po dlouhých chodbách a prohlížejí si výklady obchodů nabízejících nejrůznější zboží. Dá se zde koupit snad úplně všechno. Od kartáčku na zuby až po luxusní šperky a parfémy. Část z nich neodolá, vstoupí dovnitř a vybírá dárky. Pro sebe či pro ostatní? Plno lidí se ale jen tak baví mezi sebou. Smějí se. Někteří ustaraně mluví do telefonu. Někteří jen sedí a dívají se nepřítomným pohledem. O čem asi přemýšlí? Vidím páry, které se drží za ruce a také páry, které se za ruce nevzaly hodně dlouho. Vidím rodiny s malými dětmi, které běhají a skotačí. Rodiče se je snaží alespoň trochu usměrňovat. Jsou tu také rodiny s dětmi teenagery, které by rodiče určitě také rádi usměrnili, ale už nemají jak. Jsou tu nejrůznějši skupiny lidí, zájezdy, studenti, přátelé, páry i osamocení jednotlivci.

Často se stává, že letadla neletí tak, jak je plánováno. Prostě se někde něco zpozdí, na letadle je závada, na letišti jsou zpřísněná bezpečností opatření nebo jen v nějakém státě stávkují zaměstnanci letiště. Pak se letiště může stát zastávkou na mnoho hodin či dní. Lidé zde přespávají, provádějí své hygienické rituály a snaží se zabít čas.

Celé letiště žije svým životem. Je prostorem s vlastními pravidly. Jedinečným prostorem, který spojuje na jednom mistě neuvěřitelnou skupinu lidí. Na jednom prostoru tolik lidských osudů, tolik národností, barev kůže a tvarů očí, tolik vyznání, filozofií a náboženství. Tolik snů a planů. Tolik tragédií. Tolik očekávání.

Všichni přišli, aby odletěli. Nepřišli na letiště, aby tam zůstali. Aby tam žili. Mají svůj cíl a k tomu se upínají. Zvedají hlavu, dívají se na velké digitální obrazovky a kontrolují si čas odletu. Poslouchají hlášení o odbaveních a výzvách k nástupu do letadla. Všechny aktivity na letišti spějí pouze a pouze k jednomu jedinému cíly. K odletu.

Náš svět je jedno velké letiště. Se vším, co k tomu patří. Můžete zde strávit celý život a nikdy neodletět. Můžete zde strávit život smutně, v bezcílném bloudění po dlouhých koridorech, v pozorování odletů druhých, v nekonečných debatách s ostatními, v kolotoči nakupování a utrácení. Můžete ho strávit hezky, v objetí těch které milujete, v klidu kaváren a malebných západů slunce nad letišní plochou. V obdivu na neustále se zlepšujícími technickými parametry letadel a bezpečnostní techniky. V komunikaci s mnoha zajímavými lidmi. Můžete zde strávit život se sluchátky v uších, notebooky či tablety na klíně nebo stovkami knih v ruce. Můžete cokoliv a může a nemusí to být špatné.

Ale, jste přeci na letišti! A samo letiště není cílem vaší cesty. Mojí tedy určitě ne!

Rozhlížím se kolem. Člověk by ani neřekl, že všichni ti lidé kolem někam letí.

Nechci svůj let zmešket. Nechci se zaseknout na tomto místě. Zajdu si na jídlo, rád si popovídám se sympatickými lidmi u vedlejšího stolu, koupím dětem dárky, vyřídím nezbytné formality, ale nezapomenu, že tady jsem jen dočasně.

Nezapomenu, že ten pravý život mě teprve čeká…

Luďa K.

Číst více →
Exemple

Jako každý rok, tak i letos je k dispozici pozvánka na vánoční koncert v našem sboru. Ten se bude konat v sobotu 17.12. v 17:30 hod. Pokud se chcete svátečně naladit, jste srdečně zváni. Papírovou verzi si můžete vzít při návštěvě sobotní bohoslužby, elektronickou nabízíme ke stáhnutí zde. Děkujeme všem, kteří se na její tvorbě podíleli.

Pozvánka ke stažení ve formě JPG.

Pozvánka ke stažení ve formě PDF.

Číst více →
Exemple

Slovo pastora – Baterka

„Chcete? Já vám posvítím.“

Dětství a mládí jsem prožíval na severu Moravy. Žili jsme ve stínu továrních komínů Vítkovických železáren v Ostravě – Mariánských Horách. Proto nám říkali „ropáci“. Když jsme dospívali, moc rádi jsme s partou kamarádů jezdili na hory do nedalekých Beskyd. Oproti černé a zakouřené Ostravě tam bylo nádherně. Čerstvý vzduch, ticho a cesty, které vedou stále spíš do kopce. A nádherné lesy.

Každý volný víkend jsme se snažili zmizet. Vzpomínám na jednu sobotu večer, kdy jsme opět jeli s partou kamarádů na naši milovanou chatičku. Počasí nebylo moc pěkné. Takové podzimní sychravé, promrholené, nepříjemné šero a brzy tma. Cesta k chatě měla, jako obvykle, trvat od konečné autobusu pouhých dvacet pět minut. Jenže, když vystoupíte a zjistíte, že nikdo nemá baterku, tak to se jde opravdu pomalu a špatně. Škobrtáte, klopýtáte o kořeny stromů a překvapuje vás na známé cestě spousta překážek. Jak to jen dělají ti slepí lidé? Nic nevidí a přece každých pět minut nepadají?

Šli jsme už docela dlouho pomalým, husím pochodem, a mysleli na zapomenutou baterku. A najednou! Za námi se objevilo světýlko. Přibližovalo se. „Kdo to může být?“ Počkali jsme. Světlo se přiblížilo a tu jsme uviděli pána, který nás došel svižně a měl baterku. „Chcete? Já vám posvítím.“ Nabídl se. Ochotně a rádi jsme souhlasili. Byla to v tu chvíli ta nejpotřebnější nabídka. Svítil nám a co nevidět jsme byli v cíli.

Tím, že jsme ve světle baterky viděli pod nohy, se cesta vůbec nezměnila. Neubylo na ní výmolů, zákrut, balvanů a kaluží. Ale my je tím posvícením najednou přesně viděli. Tak se nám šlo rychleji a lépe.

Životní cesta, po které jdeme, se také často jeví hodně temná, klikatá a nerovná. Uprostřed Bible je napsáno: „Světlem pro mé nohy je tvé Slovo“ (Žalm 119, 105). Bible jako baterka pro naši životní pouť. Cesta se vůbec nezmění, ale můžeš na ni vidět.

„Chcete? Já vám posvítím.“

Petr Adame

Číst více →
Exemple

Cenu Michala Velíška získal padesátiletý Jan Dryák. Zastal se řidiče autobusu MHD, který vykázal z vozu tři mladíky kvůli psovi bez náhubku. Muži pak svou agresi otočili proti Dryákovi, kterého napadli klackem a kopali. Agresoři z místa nakonec utekli a Dryák skončil v nemocnici. Celý útok viděla jeho nezletilá dcera.

“Jsem z toho čím dál víc rozpačitý, ale nominace a ceny si velice vážím,” řekl oceněný muž. Připomněl, že mezi nominovanými na cenu byly i děti. “Dovolil bych si dětem doporučit vhodnou literaturu, a to jsou Rychlé šípy,” dodal.

Všichni tři finalisté byli letos z Prahy. Čtyřiadvacetiletá Kristýna Kovaříková pomohla na ulici ženě, kterou na ulici napadal její partner. Nebezpečnému recidivistovi nastříkala do obličeje pepřový sprej.

Další nominovaný sedmnáctiletý Nuriman Kaliev pomohl dívce, kterou chtěl muž na ulici okrást o mobilní telefon. Zloděj ji začal škrtit šálou. Dva kolemjdoucí mladíci se jí zastali, Kaliev prchajícího dostihl a začali se spolu prát. Díky jeho zásahu se policii podařilo pachatele zadržet.

Cena se uděluje na počest střihače televize Nova Velíška, který byl před 11 lety zabit na Karlově náměstí v Praze, když se před násilníkem zastal neznámé mladé ženy. Předávání se tradičně účastní jeho žena, letos poprvé i dcera.

Porota vybrala tři finalisty z více než stovky nominovaných, z nichž 11 bylo dětí, o vítězi rozhodli lidé v hlasování na webu.

autor: ČTK

Číst více →
Exemple

Tuto neděli ve 14:00 hod. startuje v prostorách čajovny 10. ročník Předvánoční dílny! Zváni jsou všichni, kteří si chtějí naplno užít předadventní čas, naučit se něco nového a svým dílem přispět na pomoc jihočeským dětem s Downovým syndromem.

Co vás čeká?

6. 11. Hvězdy z čajových sáčků
Irena Marušincová

20. 11. Andílci z korálků
Irena Marušincová

4. 12. Vánoční překvapení
Kajjka Hátleová

Dárečky vyrobené během odpolední jsou určené pro prodej na ADVENTNÍCH TRZÍCH v Českých Budějovicích. Výtěžek z prodeje bude předán společnosti Ovečka o.p.s. (www.ovecka.eu) pomáhající dětem s Downovým syndromem a jejich rodinám.

Bližší informace:
irena.marusincova@email.cz, tel.: 723 904 562

Číst více →
Exemple

Proužkovaní lidé

Čím déle jsem křesťanem, a již více než čtvrt století kazatelem, tím víc přemýšlím, jak se nám daří anebo spíš nedaří být společenstvím, kam mohou přijít lidé všelijak nedokonalí a bolaví a cítit se u nás jako mezi svými? Jak pomoct tomu, abychom jako církevní sbor byli „válečným lazaretem“, kde budou zranění ošetřeni a „přístavem“, kde bouře života nehrozí? Nejen s touto myšlenkou a touhou jsme se s manželkou v srpnu 2016 stěhovali do Budějic.

Anthony de Mello v povídce Proužkovaní lidé píše o kazateli, který se před kázáním zeptal dětí: „ Kdyby všichni dobří lidé byli bílí a všichni špatní černí, jaké barvy byste byli vy?“ Děti chvíli přemýšlely a pak malá Janička odpověděla: „Já bych byla proužkovaná.“

Proužkovaná, stejně jako ten kazatel a všichni dospěláci. Naše pokusy zamaskovat svou proužkovanost mohou být někdy úspěšné, vždy jsou však nepoctivé! Poctivější je jiný přístup. Jistý muž hledal dobrý kostel, do kterého by chtěl chodit. Jednoho dne vstoupil do kostela, kde věřící i kazatel četli z modlitebních knížek následující: „Neudělali jsme věci, které jsme udělat měli, a udělali jsme věci, které jsme udělat neměli.“ Muž klesl do lavice a pomyslel si: „Díky Bohu, konečně jsem našel svoje lidi.“

Když se před mnoha tisíciletími Mojžíš postavil do čela svého národa aby je vyvedl z Egypta do zaslíbeného Keenanu, přijal nesnadný úkol. Každý kdo někdy vedl nějakou partu lidí, tuší proč. Židé byli po staletí otroky, bez jakýchkoliv práv. A najednou jsou volní a musí se učit žít ve svobodě. A to v extrémních podmínkách Sinajské pouště. Hospodin jim slíbil: „Budete mi … pronárodem svatým.“ (Ex 19:6a) Zvláštní titul. Svatý pronárod, což se dá volně přeložit jako svatá chátra. Jinak řečeno, lůza, která je svatá. Bohem vyvolený lid, Izrael, je pouhý „pronárod“, a jen milostí Boží se stává společenstvím svatých, nikoli vlastními kvalitami.

Církev, která pokračuje v poslání národa Izraele, Bůh ustavil, aby byla nadějí pro všechny nedokonalé a všelijak poškozené zlem.

Proto Hospodin stvořil zebry, abychom na to nikdy nezapomněli.

Petr A.

Číst více →