Exemple

“Nechceme vás bratři, nechávat v nevědomosti o těch, kdo zesnuli…”(1. list Tesalonickým 4. kapitola)

Při našem pondělním setkávání začínáme od pondělí 25. února společně studovat dopisy apoštola Pavla – knihu Tesalonickým.

Tessalonika, dnešní Soluň, je místo, odkud přišlo křesťanství do českých zemí. Jaké prostředí a poselství formovalo soluňské křesťany? Co je jádrem Pavlových dopisů tamním věřícím? A čím mohou oslovit dnes nás?

Zveme vás ke společnému studiu u šálku dobrého čaje, a to každé pondělí od 18:00 v „čajovně“.

Těšíme se na viděnou.

Petr Adame
Karel Bušta

Číst více →
Exemple

Když jsem byl v autoškole, učili mě, že důležitou součástí ježdění po kruhových objezdech je ukázat blinkrem na výjezd, kterým budu kruhový objezd opouštět. Docela dost jsme si to trénovali a instruktor mi vysvětloval, že důvodem takového důrazu na blinkry na kruhových objezdech je snaha o přehlednost a zvýšení plynulosti provozu. Dávalo mi to smysl. Když jsem po nějaké době začal řídit vlastní auto, velmi rychle jsem si všiml, že valná většina řidičů se nějakým blinkrem na kruhovém objezdu vůbec nevzrušuje – prostě si odbočí, kam potřebují, a na mně je, abych to uhádnul. Ocitnul jsem se ve zvláštním paradoxu – v autoškole jsem blinkr na kruhovém objezdu považoval za samozřejmost a člověk, který ho nepoužívá, mi přišel divný. Teď v reálném provozu si připadám já divně, že blinkrem ukazuji, zatímco ostatní ne. A přitom je to tak jednoduché. Proč to nedělají? No protože to přece nedělá nikdo.

Stejná autoškola, jiný problém – zipování. Instruktor mi vysvětluje pravidlo zipu a klade mi na srdce, že bych ho měl používat, kdekoli to dává jen trochu smysl. Opět mi klade na srdce, že to přispěje přehlednosti a hlavně plynulosti provozu. Dávalo mi to smysl. Jednou když jsem jel autem domů, jsem nedaleko od domova narazil na kolonu před zúžením. V obou pruzích bylo pár aut a tak jsem se poslušně zařadil do kolony, blinkrem naznačil, že budu zipovat a čekal jsem, až na mě přijde řada. Jedno auto z jedné řady, druhé auto z druhé řady, jedna řada, druhá řada, jedna, druhá – auta se rychle střídají a už jsem na řadě. Vyjíždím, abych zipoval, ale hned prudce dupu na brzy – kolem mě si to řítí kamion, který mi jasně naznačil, že zipovat nehodlá. Zatímco já se vzpamatovávám z toho, že jsem celý a autu se nic nestalo, ostatní řidiči mě častují troubením. A zase jsem to já, kdo si připadá divně, že chtěl dodržovat něco, co pro ostatní zdá se, není důležité. Proč se zdržovat zipováním a chvíli čekat, když já můžu jet hned?

Vždycky jsem měl za to, že špatná věc zůstává špatnou, i kdyby jí dělalo spoustu lidí. Když někdo něco ukradne, je to krádež. Jenže co když vám zloděj řekne: „ale ostatní taky kradou a ještě víc než já!” Je to snad polehčující okolnost?

Stále častěji si uvědomuji, že stále platí známé úsloví „příklady táhnou”. Vždycky jsem ho vnímal tak, že pozitivní příklady táhnou k pozitivnímu chování, ale ukazuje, že stejně tak negativní příklady táhnou k negativnímu chování. Jako lidé snadno podléháme dojmu, že když něco dělá hodně lidí, je to normální. A když jsme až příliš dlouho vystaveni negativním příkladům, začnou nám připadat normální i ty negativní.

Chci být tím, kdo jde pozitivním nebo negativním příkladem? A co jsem pro to ochoten změnit? Příklady táhnou – každý z nás je každý den příkladem. Kam chceme táhnout ty kolem nás?

Marek J.

převzato z www.facebook.com/zasvetlem

Číst více →
Exemple

O víkendu 25.-27.1. se v našem sboru odehraje akce pro mladé skauty z organizace Pathfinder s názvem Rampouch 2019.

Na programu je toho spoustu, například vědomostní soutěže s biblickou tématikou, soutěž animovaných příběhů účastníků, bojová hra ve městě, bruslení a hokej na zimním stadionu i návštěva dětského hřiště Hopsária. Desítky dětí z blízka i z daleka se tak mají na co těšit… 🙂

Číst více →
Exemple

Vánoční koncert 2018

Srdečně vás zveme na tradiční Vánoční koncert v sobotu 15. prosince v 17:30 hod.

Těšíme se jako vždy na skvělou atmosféru a nabitý sál, těšíme se na vánoční písně nejrůznějších žánrů a vánočně laděné průvodní slovo.

Těšíme se na viděnou s vámi!

Číst více →
Exemple

Chcete se dozvědět, jak se žije lidem v rozmanitém a barevném Bangladéši? Jakým životním výzvám čelí jeho obyvatelé a jak se s nimi vyrovnávají? A jak jim v tom pomáhají lidé z Česka? Pokud ano, srdečně Vás v sobotu 1. 12. od 14:00 hod. zveme ke strávení příjemného odpoledne  s „malým výletem“ do Bangladéše. Seznámíme Vás s poutavými příběhy konkrétních dětí z programu BanglaKids a zážitky českých dárců, kteří se do Bangladéše s námi vypravili.

Na co se můžete těšit?

  • promítání autentických videí
  • vyprávění příběhů dětí z programu BanglaKids
  • BanglaKoutek, kde si vyzkoušíte Bangladéš na vlastní kůži
  • fotokoutek
  • soutěž o ceny
  • pro včasně registrované dárek

Neváhejte s sebou vzít své blízké, přátele, kamarády a samozřejmě děti.

Více informací a možnost se registrovat naleznete na stránkách BanglaKids.

Číst více →
Exemple

Tento rok se budeme setkávat na tradičních studijních pondělních večerech s knihou “Kazatel”.

Kazatel – hebrejsky Kohelet; latinsky Ecclesiastes
„…Je lidský život jen marnost a honba za větrem? Má naše pozemské pachtění hlubší smysl?“

Takové otázky před nás klade biblická kniha Kazatel. Je jejím autorem skutečně král Šalomoun, nejmoudřejší z moudrých? Jaký je její vztah k jiné starověké mudroslovné literatuře, zejména egyptské?

Zveme vás ke společnému studiu tohoto jedinečného díla u šálku dobrého čaje, a to každé pondělí od 18:00 v „čajovně“.

Těšíme se na viděnou od pondělí 8. října.

Petr Adame
Karel Bušta

Číst více →
Exemple

Existují andělé?

Ještě v době, kdy jsem byl menší a jezdil jsem do školy, se mi stal zvláštní zážitek. Jezdil jsem starým motoráčkem a mělo to v sobě zvláštní kouzlo. Jezdil jsem každý den, takže jsem si kupoval měsíční jízdenky, ale vždycky před prázdninami nebo když se blížilo nějaké volno a měsíční jízdenka by se nevyplatila, jsem si pár dní kupoval jízdenku každý den. Toho dne jsme měli školu až od 9 hodin a já si mohl vychutnat blahodárný dlouhý spánek. Když jsem šel na vlak, pečlivě jsem si v peněžence přepočítal všechny mince, měl jsem jich dost, aby mi to přesně vyšlo na zpáteční lístek do školy.

Spokojeně jsem nasednul do vlaku a čekal, až přijde průvodčí. Průvodčí se už blížil a tak jsem všechny mince vytáhl z peněženky a připravil si je. Najednou vlak na výhybce prudce zatočil a mě mince vyletěly z ruky na zem. Byli všude. Vstal a jsem a pečlivě jsem všechny posbíral. Přišel průvodčí, já si řekl o zpáteční jízdenku a předal jsem mu peníze. Průvodčí je přepočítal a řekl: „5 korun chybí”. Polil mě studený pot. Prohlížel jsem podlahu kolem sebe, ale žádné další mince tam nebyly. Studenti, kteří seděli kolem mě, se dívali jinam, aby nemuseli můj problém řešit. „Co budu dělat?”, říkal jsem si v duchu. „Mladíku”, oslovila mě stará paní sedící naproti mě, „Tady ty peníze máte. Vezměte si je, ať se dostanete domů.” Čin této staré babičky mě ohromil. Vzal jsem pětikorunu a doplatil jízdenku. Díval jsem se na tu starou dámu a ptal se jí s dětskou upřímností: „Jak vám to vrátím? Kam vám ty peníze mohu přinést?”. Podívala se na mě s láskyplným pobaveným pohledem: „Mladíku, nic mi nenoste, až někdo kolem Vás bude příště potřebovat pomoct, tak mu prostě pomozte a budeme vyrovnáni.”

Dojeli jsme do mé stanice a všichni vystoupili. Vzal jsem batoh na záda a v tu chvíli jsem si všimnul pětikoruny, která ležela na mém batohu v mezeře pro zip. Chtěl jsem ty peníze té staré paní vrátit, ale i když jsem běžel podchodem a všude jí hledal, už jsem ji nenašel, prostě zmizela. Dodnes žiji s pocitem, že jsem tenkrát potkal anděla.

Možná ta stará paní byla anděl, možná vůbec ne. Ale to vlastně není důležité. Setkání s touto postarší dámou mi pomohlo dívat se na pomoc lidem stejnýma očima. Když pomáhám, nechci věci vracet, říkám to, co mě řekla ta stará paní: „Nic mi nenoste, až někdo kolem Vás bude příště potřebovat pomoct, tak mu prostě pomozte.” A nepřestávám se divit. Zjistil jsem, že lidé kolem mě nemusejí být vždy jen ti ošklivý mrzoutové, ale že jsou to docela fajn lidé. Naposledy paní z Kauflandu, která když viděla, že si kupuji jen 2 věci, pustila mě i přes velkou frontu před sebe. „Přece nebudete čekat, až si nakoupím, mám toho tunu,” smála se a pouštěla mě před sebe. Každý z nás může být takovým malým andělem a prozářit ostatním život. Není to nic těžkého, občas to stojí jen 5 korun nebo 5 minut času.

Marek J.

Číst více →