Slovo pastora: Opojeni Izraelem (část druhá)

arsiv

Domů Duben 2018

Exemple

Vypráví se, že si jednou francouzský král Ludvík XIV., přezdívaný Král slunce, pozval svého dvorního kaplana a položil mu nelehkou otázku: „Dokaž mi jedním slovem existenci Boha?“ Kaplan si vzal čas na rozmyšlenou a po několika dnech přišel s touto odpovědí: „Veličenstvo: ŽIDÉ.“

Nevelký počtem, ale veliký svou historickou výjimečností. Téměř čtyři tisíce let existují a dodnes se je nikomu nepodařilo zničit, přestože se o to pokoušelo mnoho velikých národů a mocností. Začalo to už ve starověkém Egyptě, pak Peršané, Římané, naposledy sovětští Rusové a němečtí nacisté, a stejně… Tato impéria už jsou dávno v propadlišti dějin a židé jsou zde dodnes. Dokonce si v těchto dnech připomínají sedmdesáté výročí od založení novodobého státu Izrael.

Při našem putování Izraelem jsme navštívili galilejské město Kafarnaum, ležící na severním břehu Galilejského jezera. Navštívili jsme taky zdejší synagogu – tedy spíše vykopávky na místě, kde stávala. V přilehlé ješivě – škole, která byla při každé synagoze, nás po poutavém výkladu o její historii (kázával v ní i Ježíš) průvodce upozornil na zajímavé obrazce vyryté do dlažby. Zeptal se nás: „Co to je?“ Nápadně připomínaly šachovnici a herní pole pro hru MLÝN. Když jsme se nesměle odvážili navrhnout, že by to mohl být ono, průvodce přitakal: „Ano. Jsou to skutečně herní plány pro šachy a pro mlýn. A víte, proč tady jsou již dva tisíce let?“
Zatímco jsme přemýšleli, pokračoval. „Víte, kolik nositelů Nobelových cen jsou lidé českého původu?“ Opět ticho a on na to: „Šest.“
„Víte kolik nositelů nobelovek je arabského původu?“ Znovu ticho a on do toho: „Sedm.“
„A víte, kolik židů již obdrželo toto prestižní ocenění? Sto osmdesát šest!“
„A víte proč?“
Opět jsme přemýšleli a do toho průvodce pokračoval.
„No není to tak těžké. Kdy u nás začala povinná školní docházka?“
Vzpomněli jsme si, že za Marie Terezie. Ano. Na českém území, tehdy součásti habsburské monarchie, byly základy školní docházky položeny kolem roku 1774. Přibližně před dvě stě čtyřiceti lety.
„A kdy se začaly děti učit v Izraeli?“ Správná odpověď je: „Za Mojžíše.“
To je tři a půl tisíce let. No to je ale náskok.
A pak průvodce dodal: „Už chápete?“ A nám to došlo.

Nobelových cen bylo od roku 1901, kdy udělování začalo, celkem uděleno na 870, z toho přes dvacet procent, resp. 186, získaly osobnosti židovského původu.
Židů je momentálně asi 0,2 % obyvatel naší planety, Arabů jsou více než dvě miliardy, přičemž Nobelovu cenu má jen sedm osobností z jejich řad, včetně Arafatovy Nobelovy ceny za mír.

Bůh kdysi Abrahamovi slíbil: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě,
velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ Gn 12:1-3

Denně využíváme mnoho „objevů“ zakomponovaných do věcí denní potřeby, aniž bychom si uvědomovali, že na začátku byl nápad, objev, vynález, který se zrodil v hlavě nějakého žida anebo židovky. Jejich dovednost a um v oblasti fyziky, chemie, lékařství počítačových technologií, vodním hospodářství, zemědělství a dalších jsou jedinečné v měřítku celého světa a mnozí odborníci z mnoha oblastí se jezdí do Izraele učit, „jak na to“? Stali se opravdu „velkými“. A to ne počtem, ale duševní a duchovní velikostí.

Potomci Abraháma se stali nejen v minulosti, ale dodnes požehnáním a přínosem pro každého z nás. Stojí za to si je vážit a žehnat jim.

 

Petr Adame

Číst více →